Biskup ze srdce Afriky v Praze
Přepis článku pro lepší čitelnost najdete zde:
Biskup ze srdce Afriky v Praze
Bosé karmelitány v klášteře Pražského Jezulátka navštívil minulý čtvrtek jejich spolubratr, misijní biskup diecéze Bangassou ve Středoafrické republice (SAR) Aurelio Gazzera. Na programu byly mše sv. pro veřejnost i beseda s promítáním
„Zrovna jsem v hlavním městě Bangui na misii opravoval nějaké dráty, když za mnou přišli spolubratři, že mám důležitý telefonát z Vatikánu. Sice se mě několik měsíců předtím ptali, zda bych přijal biskupský úřad, a já řekl, že ano, ale doufal jsem, že mě nevyberou,“ usmívá se směrem do lavic „u Jezulátka“ štíhlý šedesátník, který v SAR slouží již od roku 1992. Odpovědí je mu smích, mnozí z účastníků debaty už otce Aurelia, jeho odvahu i nezdolný humor znají – buď z jeho předchozích návštěv Prahy, nebo i z pobytu na misiích v SAR. A především ti, kdo jsou spolupracovníky české organizace SIRIRI, která s karmelitány v SAR rozvíjí projekty na podporu vzdělávání nebo zdravotnictví. Jim, ale také mnoha dalším Aurelio Gazzera vzápětí děkuje za modlitby, na něž ve své biskupské službě spoléhá.
Loni v červenci tak přijal v Bangui biskupské svěcení (psali jsme o tom v KT 33/2024) a ujal se úřadu biskupa koadjutora v 700 km vzdáleném Bangassou na jihovýchodě země. Když na plátně vidíme promítnuté záběry rozblácené „hlavní silnice“ nebo nestabilních „trajektů“, pochopíme, proč je třeba využít k cestování z metropole raději letadlo OSN. Jednotky OSN jsou v zemi přítomny vzhledem k doznívající občanské válce a všudypřítomnému riziku ze strany rebelujících skupin.
Diecéze Bangassou má rozlohu 135 tisíc km² (Česko naproti tomu jen 79 tisíc km²) a dvanáct farností spravuje zhruba třicet kněží. Vznikla v roce 1954 nejprve jako apoštolská prefektura, o deset let později ji papež povýšil na diecézi a do jejího čela postavil Holanďana Antoina Maanicuse – na promítaných snímcích vidíme i jeho sympatický obličej. Až roku 2000 jej nahradil Španěl Juan-José Aguirre a toho patrně v dohlednu – vzhledem k dovršení kanonického věku 75 let – vystřídá právě Ital Gazzera.
SAR je nestabilní a velice chudá země, ale populace je tu velmi mladá – jak říká otec Aurelio, polovinu jeho diecézanů tvoří děti. Diecéze se proto co nejvíce stará o jejich výchovu a vzdělání – provozuje kupříkladu sirotčinec. Na snímku vidíme několikaměsíční děvčátko, které přišlo o matku. „Při nedělní mši jsem ji představil farnosti a zeptal se, zda by se pro ni nenašli náhradní rodiče. A hned se zvedl les rukou,“ raduje se biskup. V praxi tito „rodiče“ platí dítěti živobytí a stará se o ně právě diecézní sirotčinec.
Kromě další podpory vzdělávání (diecéze se pustila např. do přestavby školní chýše na cihlovou budovu, stabilizovala pedagogům odměnu nebo zařídila jednomu ze svých učitelů odborné školení, které do SAR přivezla SIRIRI) nebo zajištění základní péče v malé nemocnici, kde je dokonce oční a zubní ordinace, dává zázemí starým a postiženým lidem a také těm, kdo byli nařčeni z čarodějnictví, a hrozil jim proto lynč. „Posíláme sem pomáhat lidi z farnosti, takže se tím i rozbíjí pověrčivý strach z ‚čarodějnictví‘, který je tu jinak dost rozšířený,“ podotýká misionář.
O životě ve středoafrických misiích biskup Gazzera pravidelně bloguje na webu bozoum-czeck.blogspot.com. Jeho živé vyprávění i barevné – a barvité – fotografie dávají nadechnout se toho, co sám na besedě označil slovy: mladá církev.
ALENA SCHEINOSTOVÁ