„Být tady mi dává obrovský smysl“
Naše dobrovolnice, Zuzka Lachmanová, má za sebou již půlku pobytu ve Středoafrické republice!
Jak se jí tam daří a co prožívá? Co si uvědomila? Jak se ohlíží za první půlkou pobytu?
Zatímco většinu první části strávila v Bimbu, což je předměstí hlavního města země, Bangui, v únoru se přesunula do Bossemptélé. To se nachází 300 km na severozápad na jediné zpevněné silnici v zemi. Cesta trvá kolem 5h autem. Na novém místě se Zuzka přidala k týmu učitelů a učí ty nejmenší děti podle naší metody Škola hrou v SAR.
V tomto článku přinášíme její svědectví ze začátku března, protože dřív na to uprostřed všech těch aktivit prostě nebyl čas. Na konci článku pak najdete také odkaz na rozhovor pro Naše Dobříšsko.
Zuzka s učitelským týmem v Bossemptélé
Zuzčino ohlédnutí za 1. půlkou pobytu:
„Můj pobyt tady je v polovině? dneska to je oficiální tím, že jsem si vzala druhou dávku profylaxe, což znamená, že další měsíc se můžu těšit na pořádně živé sny. Vůbec to ale nechápu, přijde mi jako kdyby to bylo včera, když jsem se ještě divila nad tím, jak je možné uvést na motorce další motorku, nebo nad každodenními nabídkami k sňatku. Už jsem tu ale tři měsíce, už bych měla být pravý zálesák. Vlastně ale musím říct, že divit se stále nepřestávám, a pravý greenhorn by bylo asi více na místě. Každičký jeden den toho je tolik! Tolik dobra, smutku, údivu, znechucení, někdy i strachu.
Přijde mi, že když chceme dělat nějaký dobrý skutek u nás, tak nás mohou možná trápit nějaké pocity nejistoty, bude to dost dobré? Vždyť je tu tolik lidí, kteří dělají něco podobného nebo stejného, záleží vůbec na tom, co já udělám? Tady je to ale jiné, jelikož tu není nikdo jiný, kdo by to vůbec zkoušel. Když se o něco snažíme tady, tak to bude vždycky lepší, než to nic, co by tu bylo bez naší snahy. Aspoň to si vždycky říkám, když se zasekávám se svojí francouzštinou nebo i angličtinou, když nevím jak plánovat hodiny, když nevím jak se chovat k dětem, prostě když nevím – a že je to často!
Být tady je něco, co ke mně přišlo naprostou náhodou, nikdy by mě nenapadlo jezdit do nějaké Středoafrické republiky, tím spíš že jsem pomalu ani nevěděla, že existuje! Občas si sice říkám, proč jsem si radši nevybrala třeba Madagaskar s mořem a krásnýma plážema, anebo něco podobného, většinu času tady ale cítím, že jsem tu správně, že jsem prostě, kde mám být a že dělám něco, co je dobré. A to mi dává obrovský smysl.“ Zuzka Lachmanová, 4. 3. 2025
Chcete se dozvědět víc?
Začtěte se do rozhovoru jejího spolužáka z gymnázia, Štěpána Böhma: „Po maturitě na půl roku do Afriky. Zuzka z Dobříše pomáhá lidem v jedné z nejchudších zemí světa.“
Přejeme Zuzce krásnou druhou část pobytu!
Ať je přinejmenším tak krásná jako ta první.
Ranní nástup s hymnou a vyzdvižením národní vlajky ve škole v Bossemptélé
.
.