Rozhovor s českým diplomatem: spolupráce s nevládními organizacemi je přínosem
V listopadu nastupuje jako velvyslanec ČR v nigerijské Abuji Zdeněk Krejčí, zkušený diplomat, který už působil v zemích jako Moldavsko, Kolumbie či Ekvádor. Bude mít na starost i Středoafrickou republiku.
Jaká máte od svého nového působiště očekávání a jaké úkoly vás čekají?
Očekávám, že tam bude hodně zajímavé práce v náročných podmínkách. Rád cestuji, i mimo své pracovní povinnosti. V daném regionu je to obtížné, ale věřím, že najdu nějaká pozoruhodná místa, která budu moci navštívit a seznámit se zajímavými lidmi.
Příprava na vyslání na působiště v zahraničí je na ministerstvu standardizovaná, přebírám informace na příslušném teritoriálním odboru, v mém případě africkém, a setkávám se s budoucími partnery jak na ministerstvu, tak v jiných rezortech a organizacích.
Řadu let jste působil v chudých a ne zcela stabilních státech. Bude vám tato zkušenost užitečná v oblasti, pro kterou budete fungovat nyní?
Velvyslanectví, zvláště ve vzdálenějších zemích, mají velkou míru samostatnosti. Samozřejmě musíte vykonávat rutinní práce, plnit zadání z ústředí, ať již obecného, či velmi konkrétního charakteru. Avšak máte také velkou míru volnosti „vymýšlet si“, čím se chcete zabývat, jak lépe propagovat Českou republiku, nacházet zajímavé partnery pro spolupráci ve všech možných oblastech, podporovat, anebo i přímo realizovat různé programy. Z tohoto hlediska jsou velmi cenné zkušenosti z práce v různých zemích, na různých velvyslanectvích, s různými kolegy. Při každém svém vyslání jsem získal nějaké zkušenosti, které se snažím uplatnit i v jiných podmínkách.
Asi nejvíce budu moci využít své zkušenosti z Kolumbie, kde dlouhodobě probíhal konflikt s gerilami a situace nebyla zcela bezpečná. Cenné zkušenosti mám i z několikaletého působení na odboru rozvojové spolupráce a humanitární pomoci na ministerstvu.
Jakou roli a jaké postavení má v zemích jako SAR – kde státní správa není plně funkční – zastupitelství západního státu?
Hlavní rozdíl ve srovnání s fungujícími státy je asi v míře improvizace a významu osobních vztahů. Někde nemusí být přesně stanovená pravidla a přítomné dlouhodobému plánování, ale většinou se nějak dá dojít k cíli. V zemích jako SAR, kde nemáme své velvyslanectví, jsou možnosti české diplomacie mnohem omezenější. Často se obracíme o pomoc k spřáteleným státům, které tam jsou zastoupené, naopak i my v řadě zemí zastupujeme naše partnery. Snažíme se zřizovat tzv. honorární konzuláty, tedy nacházet spolehlivé lidi, kteří mají vztah k České republice a mohou vykonávat některé aktivity, které jinak dělá velvyslanectví anebo konzulát.
Plánujete spolupracovat s Čechy, kteří v regionu pracují a pomáhají? Jak si můžete pomoci navzájem?
Spolupráce s Čechy, českými organizacemi působícími v regionu a krajany je přímo povinností, které jsem se však všude rád věnoval. Samozřejmě jsou jisté limity toho, co mohu dělat jako oficiální zástupce státu, a naopak nevládní organizace mohou jít tam, kam já z kapacitních, ale i jiných důvodu nemohu.
Pro velvyslanectví jsou velmi přínosné například informace přímo z terénu, které mohou doplňovat anebo i korigovat to, co nám říkají oficiální místa. My zase můžeme pomoct při řešení různých byrokratických a jiných problémů, kterým jsou vystaveny české organizace v daném teritoriu.
Řadu projektů přímo financujeme, zejména prostřednictvím České rozvojové agentury (která přispívá i na projekty SIRIRI – pozn. red.). Pro obě strany je přínosné, když některé projekty dělá společně velvyslanectví a česká organizace působící v regionu.
Autorka rozhovoru: Alena Scheinostová
Foto: IPN