Podpořte studenty Ginu a Lorsona

KOMBAÏDJE Lydia – Gina: „Rozhodla jsem se holkám ukázat, že vzdělání je dobrá cesta.“

Gina je jednadvacetiletá dívka, která se narodila ve městě Ndélé, ve Středoafrické republice. Její otec je kvalifikovaný učitel na základní škole ve městě Bossemptélé, kam se s celou rodinou přestěhovali, když Gina chodila ještě na první stupeň. Školní rok tam začala ve státní škole, ale kvalita výuky byla velmi nízká. Proto se její rodiče rozhodli, že od dalšího školního roku bude Gina chodit do místní soukromé školy. Druhý stupeň (dle fr. vzdělávacího systému ‚collège‘) započala znovu ve státní škole, protože jiná možnost ve městě nebyla, ale na začátku posledního ročníku byla škola uzavřena, kvůli hrozícímu nebezpečí, které přicházelo s občanskou válkou let 2013 a 2014. Poté, co Gina takto ztratila rok výuky, rozhodli se její rodiče, že by bylo lepší, aby přestoupila do soukromé školy v Bozoum, o které slyšeli, že má velmi dobrou úroveň. Šlo o střední školu St. Augustin. Gina se tak v patnácti přestěhovala do Bozoum, kde bydlela na koleji s dalšími studenty. I tam zažila válku, když boje ve městě zesílily v prosinci roku 2013. Spolu s dalšími studentkami, které se již nedostaly domů do bezpečí a s dalšími několika tisíci obyvatel města, našli úkryt na katolické misii, než se situace uklidnila. Na střední škole tedy nebyly pro Ginu začátky jednoduché. Ona ale vše ztracené dohnala a dokončila Lycée St. Augustin se známkou 11, 58 z 20, jakožto pátá nejlepší ve třídě a první nejlepší z dívek.

Život rodin ve Středoafrické republice se nedá nikdy popsat jako jednoduchý. Matka Giny se stará o domácnost a 3 další děti, k tomu všemu ještě pracuje na poli a produkty, které vypěstuje pak prodává na trhu. To, že otec Giny má stabilnější zaměstnání znamená, že si mohli dovolit větší výdaj ve formě školních poplatků za vzdělání svých dětí, nicméně kdyby Gina nebyla tak dobrá studentka, možná by nikdy nemohla dostudovat. Za své úsilí na střední škole St. Augustin si totiž několikrát vysloužila stipendium, což znamená vlastně odpuštění školného na další školní rok.

Ve škole šla Gině vždy hlavně matematika, a proto by chtěla studovat obor Účetnictví a finance na univerzitě ve městě Bertoua v Kamerunu. Motivací pro toto studium je Gině její vlastní rodina, a hlavně situace ve Středoafrické republice, kde počet dívek, které vystudují, je výrazně nižší, než počet chlapců. „Když vidím ostatní holky u nás v SAR, jak ukončují studium v různých ročnících a pak zůstávají doma a jsou nešťastné, tak je mi z toho smutno. Já bych chtěla opravdu studovat, nabýt vědomosti a být tak dobrým vzorem pro mé sestry a jiné dívky. Ráda bych po studiích pracovala ve veřejném sektoru a k tomu dělala další aktivity. Vždy budu pomáhat pracovat na poli a pak můžu produkty prodávat jako moje máma, ale stabilní zaměstnání by mi dalo mnoho dalších možností.“

Vzhledem k tomu, že Gina byla pilná studentka a její motivací bylo ulehčit finančně rodině tím, že získá za své výsledky stipendium, nemohla si k tomu ještě přivydělávat a šetřit na studium na vysoké škole. Teď bohužel její rodiče nemají prostředky na to, aby takovou částku zaplatili a umožnili tak své dceři přístup ke kvalitnímu vzdělání. Pokud se povede sehnat pro Ginu dostatek peněz, bude vůbec první dívka ze St. Augustin, která půjde studovat do Kamerunu.

NAMKEAN-ZONAÏTA Lorson: „Nechci čekat na to, až stát začne fungovat.“

Lorsonovi je 20 let a vyrůstal ve městě Carnot na jihovýchodě Středoafrické republiky. V jeho rodném městě se mu moc líbilo. Vyhovovalo mu, kde se město nachází i jaké je v této oblasti klima. Nevýhodou však bylo, že ve městě jsou pouze dvě střední školy, a to školy veřejné. Ve veřejných školách v SAR je často velmi jednoduché si „koupit“ studium, místo skládání příslušných zkoušek. Studentů je na jednu třídu mnoho a učebnice a pomůcky chybí úplně. Podle toho také pak vypadá kvalita výuky a možnosti osobního rozvoje jsou velmi omezené. Proto se Lorsonovi rodiče rozhodli, že od roku 2014 začne chodit na střední školu v Bozoum, St. Augustin, která je svou kvalitou ve Středoafrické republice výjimečná. Od patnácti let tak Lorson bydlel na koleji v Bozoum a neustále prokazoval, že je velmi pilný student. Uvědomuje si, že jak on i jeho sourozenci vyrůstají, náklady na jejich vzdělání a základní potřeby rostou s nimi. Oba jeho rodiče sice pracují, otec je učitelem v teologickém institutu v Carnot a matka pracuje jako pomocná zdravotnice v dispenzáři. I tak je pro rodinu těžké dovolit si platit kvalitní vzdělání. To, co jim velmi pomohlo bylo, že Lorson často získával za své studijní úsilí odměnu v podobě stipendia na další školní rok. Střední školu Lorson dokončil se známkou 13, 46 z 20, což byl nejlepší výsledek ve třídě a zasloužil by si tak grant pro další studium.

Lorson je velmi ambiciózní a má vypracovaný plán, co se týče jeho budoucnosti. Rád by se zaměřil ve Středoafrické republice na rozvoj zemědělství a chov zvířat, protože věří, že skrze tyto oblasti vede cesta ke stabilnímu rozvoji země. „Rád bych byl platný ve své vlastní zemi, která má za sebou několik vojensko-politických krizí, které ochromily naši ekonomiku. V SAR chybí kvalifikovaní a dobře vzdělaní lidé. Mohl bych tak pomoci mé zemi, aby se ze současné situace dostala. A i když sám nemohu zachránit vše, je potřeba myslet na to, co můžeme každý udělat pro stát, a ne co stát udělá pro nás. Chtěl bych být nezávislý, nečekat na to, až to tu začne fungovat.“

Jeho cílem je studium na univerzitě v Bertoua v Kamerunu. Studenti ze St. Augustin mají na této mezinárodní univerzitě tak dobrou reputaci, že nemusí dělat příjímací zkoušky, jako ostatní, protože mají vždy jedny z nejlepších výsledků. Obor, který si Lorson vybral je Účetnictví a finance, protože by mu pomohl chápat obchodně finanční souvislosti a investování, což je důležité, aby se mohl později realizovat v zemědělství celostátního rozsahu, jak si přeje. „Můj sen je být úspěšným zemědělcem. Moji kamarádi a známí si myslí, že zemědělství je jen pro starší generaci, že už není důležité, ale já se rozhodl jim ukázat, že zemědělství je základním kamenem progresu a rozvoje naší země.“

Do 23. října sbíráme finanční prostředky na stipendium pro oba studenty pro akademický rok 2019/20. Náklady na jednoho studenta vycházejí 1500 euro. Podaří se nám tato částka vysbírat? Přispět můžete prostřednictvím této stránky.

Děkujeme!

Máme nový stan!

Na našich výjezdech s benefičním obchodem Ruku v ruce nebo při jiných příležitostech propagace činnosti organizace SIRIRI a našich aktivit ve Středoafrické republice budeme v novém! Od firmy Expodum jsme dostali nový rozkládací stan 3×3 m zdarma.

Vybrali jsme nakonec žlutočervenou kombinaci, abychom nejen vynikli v záplavě bílých stanů, ale také ctili barvy našeho vzdělávacího programu Škola hrou ve Středoafrické republice.

Děkujeme za podporu a těšíme se, kam všude se se stánkem vydáme!

„Rodiče tu stojí před volbou, které ze svých dětí uzdraví. Na zdraví všech nemají,” říká jeptiška v SAR

Sestra Anne Marie původem z Konga pracuje ve stacionáři pro sirotky v jedné z materiálně nejchudších zemí světa – ve Středoafrické republice (SAR). Proč se rozhodla stát se jeptiškou? „Cítila jsem to jako svoje povolání, následovat Krista. Někdo je povolán k tomu, aby se vdal nebo oženil, já jsem cítila, že chci pracovat pro řád. Když jsem v řádu, mám více svobody a prostoru sloužit ostatním,“ usmívá se. Ve své práci pak pečuje o sirotky. „Jsou tu totální sirotci, nemají ani mámu, ani tátu, kteří třeba oba zemřeli. Nebo mají jen jednoho z rodičů. Někdy jsou tu i děti, které rodiče mají. Ale jsou nemocní nebo hendikepovaní, prostě se nemohou o své děti postarat,“ objasňuje řádová sestra. Do stacionáře pak přijímají i děti z rodin, v nichž děti nepovažují zcela za vlastní. „Sirotci se často dostávají do rodiny, kde je nechtějí přijmout. Rodiče tam už mají své děti, někdy je to hodně dětí, proto další nechtějí. Jiné rodiny si sice děti nechají, ale tam často pracují jako otroci. Chodí dřít na pole, chodí pro vodu, nosí dřevo, jsou to v podstatě sluhové, znají jenom práci a nechodí do školy. Děti, co sem docházejí, jsou doma často perzekuované a nedostanou doma najíst. I celý víkend nic. Panuje tady skutečná chudoba, taková, že děti nemají co jíst. Představ si chudobu, když si třeba musíš vybrat jen jedno dítě, které uzdravíš, na zdraví ostatních nemáš.“ Sestra Anne Marie si myslí, že chudoba ale není jen materiální – je také duševní a duchovní. „Chudoba je to, když se nechceme učit od druhých,“ tvrdí a dodává: „Chudoba je absence změny, když nechceš nic měnit. Bohatství je o otevřenosti změnám, inovacím, rozvoji. Chudoba je opakování toho samého: ono se to dělá takhle a takhle a my nic nechceme měnit. Chudoba je o lenosti a ignoraci, když chybí chuť rozvíjet se.“

 

Celý rozhovor si můžete přečíst zde.

Rekordní výtěžek benefičního koncertu, děkujeme!

Kasička z benefičního koncertu České mše vánoční z 25.12. byla dnes odpoledne odpečetěna a sečtena. Zisk z koncertu 61 132,- podpoří provoz střední školy ve středoafrickém městě Bozoum.

Máme z toho velikou radost! Děkujeme Základní umělecká škola Na PopelceFilharmonie mladých Praha / Prague Youth PhilharmonicPěvecký sbor ČVUT v PrazeBesharmonieSanguis Novus a Kostel Pražského Jezulátka!

Foto: Jiřina Jířa Jiřička

Benefiční PF za cenu slabikáře

Také každý rok řešíte, jak popřát svým klientům, zaměstnancům či blízkým vše dobré do nového roku? Využijte letos této příležitosti a podpořte náš vzdělávací program Škola hrou ve Středoafrické republice. SIRIRI letos přichází s originálním přáním za benefiční cenu 55,- Kč. Díky tomuto přání se vytiskne slabikář pro tři středoafrické děti. Jde o historicky první slabikář v rodném jazyce sango, který ve spolupráci s českými odborníky a středoafrickými učiteli vytvořila česká organizace SIRIRI. Autorem motivu je výtvarník David Böhm, který se na tvorbě slabikáře podílel.

Velikost složeného přání je A6, na zadní straně je text popisující využití získaných peněz ve třech jazycích (v češtině, angličtině a francouzštině). Cena zahrnuje příspěvek na slabikář a tisk.

Máte-li zájem, ozvěte se nám na adresu siriri@siriri.org nejpozději do pátku 7. 12. 2018.

 

Více informací najdete zde.

SIRIRI dostala ocenění za naplňování Cílů udržitelného rozvoje

V úterý 12. června 2018 se v Černínském paláci v Praze předaly Ceny SDGs, unikátní ocenění za naplňování Cílů udržitelného rozvoje OSN v Česku. Večerem nejvíce rezonovala témata odpovědné spotřeby, boje proti plastu či zlepšení vzdělávání. Vítěze vybírala odborná porota i široká veřejnost ve veřejném hlasování.

Cenu České rozvojové agentury získala nezisková organizace SIRIRI s projektem Škola hrou ve Středoafrické republice. Škola hrou spojuje využití moderních pedagogických metod s autorskou přípravou, tiskem a distribucí didaktických pomůcek v národním jazyce Sango. Pavel Frelich, ředitel České rozvojové agentury dodává: „Na tomto inovativním projektu jsme ocenili, že na jeho přípravě spolupracovali i středoafričtí učitelé a odpovídá tak tomu, co středoafrické školství skutečně potřebuje. Tento projekt založený na myšlenkách J. A. Komenského má vysoký standard pedagogiky 21. století a oslovil už zhruba 20 000 žáků a několik stovek místních pedagogů. Zájem o něj navíc stoupá.“

„Vzdělávací program Škola hrou má velkou oblibu mezi středoafrickými učiteli, žáky i rodiči. Máme velkou radost, že program získává na popularitě i v České republice. K tomu, abychom myšlenky J. A. Komenského mohli rozšířit do více středoafrických škol, potřebujeme dostatek financí na náklady spojené se školením místních učitelů a na tisk didaktického materiálu. Věřím, že ocenění veřejnosti a odborných komisí nám k tomu pomohou,“ komentovala získání ceny iniciátorka programu Škola hrou Ludmila Böhmová.

Ceny SDGs demonstrují unikátní partnerství a spolupráci mezi sektory. Druhý ročník nezávislého ocenění uděluje Asociace společenské odpovědnosti ve spolupráci s Českou rozvojovou agenturou, Ministerstvem průmyslu a obchodu, Ministerstvem zahraničních věcí a Ministerstvem životního prostředí, pod záštitou Informačního centra OSN v Praze a UN Global Compact v Česku.

Foto: Petr Klapper pro Asociaci společenské odpovědnosti.

Vstupné na Rybovku vystačí na 650 slabikářů

V pondělí 25. prosince se konal tradiční koncert České mše vánoční v kostele Pražského Jezulátka, který organizuje ZUŠ Na Popelce. I letos byl výtěžek z dobrovolného vstupného určen na podporu vzdělávacího programu SIRIRI Škola hrou ve Středoafrické republice.

Po svátcích jsme na městském úřadě konečně mohli odpečetit kasičku. Celkem se vybralo 45 633,- Kč. Nasbíraná částka umožní vytisknout a distribuovat do středoafrických škol 650 slabikářů pro zhruba 2 000 dětí.

Děkujeme všem, kteří přispěli, a také všem hudebníkům a organizátorům!

Staňte se sponzorem didaktické nástěnné kresby v SAR

Didaktické nástěnné kresby, které zdobí stěny tříd, nahrazují chybějící učebnice a učitel je může využít pro mnoho předmětů. Autory návrhů jsou čeští výtvarníci David Böhm a Jiří Franta, kteří pobývali ve Středoafrické republice (SAR). Některé kresby na místě přímo realizovali, ale hlavně nasbírali inspiraci z reálného života Středoafričanů, aby připravili další.

Témata didaktických kreseb: život na vesnici, život na tržišti, živly (oheň, voda, země, vzduch), hygiena, stavba domů, povolání, zemědělství atd. Kresby ve Středoafrické republice realizují místní umělci, kteří pomocí „mřížkové metody“ návrhy přenesou na zeď.

Cena jedné didaktické kresby je 10 000 Kč. Ta zahrnuje náklady na koncept, materiál, přípravu a opravu zdi a samotné malování.

Co vám nabízíme?

  • logo nebo jméno sponzora v pravém dolním rohu kresby
  • fotodokumentace konkrétní kresby a děkovný certifikát
  • seznam sponzorů/dárců bude publikován ve výroční zprávě a na webu www.siriri.org
  • potvrzení o daru a další podmínky lze stanovit přímo ve smlouvě

Více informací najdete zde. Chcete se stát sponzorem? Kontaktujte nás na adrese: siriri@siriri.org

Narozeninová oslava nebo charity lunch pro SIRIRI

V posledních několika měsících nás oslovila řada našich fanoušků, kteří z vlastní iniciativy uspořádali v rámci soukromých či veřejných oslav benefici pro SIRIRI.

Narozeninové oslavy, při kterých se oslavenci chtěli setkat s přáteli, ale dárky si nežádali, byli první vlaštovkou. Své přátele poprosili, aby místo dárku přispěli na projekty SIRIRI buď do kasičky na místě oslavy nebo přímo na transparentní účet.

„Máme v rámci firmy možnost darovat každý rok peníze nějaké organizaci, ale bohužel je tam podmínka, že ta organizace musí působit v České republice. S kolegyní jsme se rozhodly, že na to půjdeme jinak a protože je nás v práci docela dost co rádi vaříme, tak jsme uspořádali tzv. charitativní oběd.  Zhruba měsíc předem dáme kolegům vědět, že chystáme charity lunch a že mohou něco uvařit, upéct, vytiskneme malé plakáty, které rozvěsíme po celé firmě. Navnadíme je, co plánujeme uvařit, někdy tomu i dáme nějaké téma. Pro SIRIRI to byla hlavně luštěninová vegetariánská jídla a sladké ke kávě. Ve firmě je nás kolem stovky, ale do kanceláře chodí tak 30 lidí a na oběd teď mohl přijít zhruba takový počet. Někdo přispěje přesně na korunu, někdo přispěje víc, někdo si třeba ani nic nekoupí, ale peníze daruje. Je to různé.“ vysvětluje Veronika T., která ve firmě, ve které pracuje, zorganizovala tzv. Charity lunch při kterém vysbírali 6 600 Kč.
Další formu, kterou naši příznivci uspořádali, byla podpora SIRIRI v rámci veřejné akce, kterou organizovali, na které SIRIRI mohlo umístit svůj stánek s benefičním obchodem Ruku v ruce nebo projekty SIRIRI podpořili jinou formou, např. tombolou. Prodejních akcí, na které se svým stánkem SIRIRI může jezdit, je celá řada. Na většině z nich jsou ale příliš vysoké poplatky, tedy musíme si i podle toho vybírat, na které akce se vydáme.
Tímto bychom rádi poděkovali všem, kteří se rozhodli SIRIRI takto seznámit své přátele a okolí s našimi aktivitami a pobídnout je k podpoře.

Chystáte oslavu narozenin nebo nějakou akci a rádi byste při té příležitosti podpořili naši činnost? Ozvěte se nám!

Přečtěte si rozhovor s novým ředitelem SIRIRI

V lednu 2017 nastoupil na pozici ředitele SIRIRI o.p.s. Fabrice Martin, který vystřídal Vojtěcha Bílého. Vojtěch se po roce vrací do Skotska, aby pokračoval ve studiích, které na rok přerušil. Přinášíme vám krátký rozhovor s Fabricem.

Jak ses o SIRIRI dozvěděl?

Zaregistroval jsem aktivity SIRIRI kdysi na začátku její existence, kdy organizovala sběr brýlí pro Středoafrickou republiku (SAR). Naše rodina přispěla do této sbírky – nosíme skoro všichni brýle – a jelikož SAR je pro Francouze známá země, utkvělo mi to v paměti. V červnu 2016 jsem byl pak pozván členy správní rady na setkání s karmelitánskými misionáři v SAR, kteří byli právě na návštěvě v Praze, a dozvěděl jsem se při této příležitosti, že SIRIRI hledá nového ředitele s nástupem od 1. ledna 2017. Jelikož jsem už nějakou dobu přemýšlel o práci v rozvojové organizaci, která působí ve třetím světě, informoval jsem se přesněji o aktivitách SIRIRI v SAR.

Čím tě činnost této organizace oslovila?

Zvlášť mě oslovil její program Škola hrou v SAR a další projekty na poli vzdělání. Vzdělání je podle mě klíčový nástroj v rozvoji každého člověka ale i národů. Líbí se mi přístup J. A. Komenského ke vzdělávání a školství. Oslovilo mě také, že právě Češi se ve spolupráci s misionáři a místními učiteli ujali úkolu zlepšit vzdělání v SAR, které jednak zanedbala koloniální Francie a jednak místní politici po vyhlášení samostatnosti. Politické kliky nebyly schopny dát dohromady (nejenom) fungující školství, opakovaně se střídaly u moci díky různým převratům, kterým francouzské vlády asistovaly. Program Škola hrou v SAR má veliký potenciál, první výsledky jsou opravdu úžasné a je v zemi veliký zájem o rozšíření tohoto programu do dalších míst, o další učebnice a školení. A co mě přesvědčilo je to, že nositelé myšlenky tohoto programu a dalších projektů v SIRIRI a v SAR  jsou nejenom nadšenci, ale i profesionálové.

Dvanáct let jsi působil jako ředitel České federace potravinových bank, lze nějak srovnat fungování dvou nevládních organizací působících v ČR, i když každá z nich pomáhá jiné cílové skupině?

Od roku 2005 jsem se plně věnoval – vedle své novinářské práce jako dopisovatel francouzského deníku Le Monde – rozšíření konceptu potravinových bank v České a Slovenské republice. Otevřeli jsme první potravinovou banku (PB) v Praze 30. března 2006, mimochodem několik dní před oficiálním vznikem SIRIRI. Dnes je v ČR 13 regionálních potravinových bank a PB Slovenska se velice dobře daří. Ty spolupracují s desítkami potravinářských podniků, které jim darují přebytky, aby je ještě před expirací předali organizacím a institucím, které pečují o chudé, opuštěné nebo lidi s postižením. Od roku 2013 jsme organizovali každý rok v listopadu s organizací Byznys pro společnost a skoro se všemi obchodními řetězci Národní potravinovou sbírku. Je to už zavedený a populární svátek solidarity s lidmi v nouzi, během které se angažují tisíce dobrovolníků a přispívají desetitisíce kupujících. Začátky nebyly jednoduché. Bylo třeba přesvědčovat mnoho lidí, že potravinová pomoc je užitečná v boji proti chudobě a jako pomoc lidem, kteří se v nějakém momentě života nacházejí v těžkostech. V SIRIRI je třeba také stále vysvětlovat souvislosti našim spoluobčanům, kteří ne vždy chápou proč máme pomáhat Africe se rozvíjet. Chudoba a analfabetismus v třetím světě se nás dotýká bezprostředně. Nejen proto, že ti schopnější hledají útočiště v Evropě, když chtějí lepší život, ale i proto, že fungující státy a důstojnost lidí na celém světě je i náš společný zájem – z morálních důvodů ale i bezpečnostních či ekonomických.

Na co se v SIRIRI těšíš? A na co se chceš zaměřit?

Těším se na tvořivou práci v SIRIRI a na spolupráci s velmi sympatickým týmem lidí, zaměstnanců a dobrovolníků, kteří mají rádi to, co dělají. Jsou velice kompetentní ve svých oborech a mají hlubokou znalost země, ve které investujeme mnoho úsilí a peněz našich dárců pro její rozvoj. Chci nadále podporovat dlouholeté projekty, které ukázaly svůj smysl a přinášejí ovoce, a především rozvíjet program Škola hrou v SAR. Budu hledat všemožně partnery a podporovatele v ČR, ale samozřejmě také přímo ve Středoafrické republice nebo i jinde v Evropě a ve světě. Teď je právě vhodná příležitost: v zemi vládne slušná garnitura, která má ambiciozní cíle a vzdělání je jeden z prioritních cílů prezidenta Touadéra – profesora matematiky. Navíc se konečně mezinárodní komunita začala zajímat o tuto zemi, která byla donedávna „darcovským sirotkem“. Zájem vznikl proto, že hrozilo totální zkrachování této země. A samozřejmě se těším na setkání s našimi dlouholetými partnery – karmelitánskými misionáři na místě, se středoafrickými učiteli, kteří prošli školením a dnes učí moderně v duchu J. A. Komenského, a s dětmi, které dostaly díky SIRIRI šanci učit se v sangu a tím i lepší start do života.

Středoafrickou republiku většina lidí v Evropě ani nezná. Máš k ní ty nějaký osobní vztah třeba i díky tomu, že jsi vyrůstal ve Francii?

Ke Středoafrické republice mám zvláštní vztah. Jeden z mých kamarádů ze základní školy ve Francii pocházel z této země. Sám o ní mnoho nevěděl, protože jeho rodiče ze země odjeli celkem brzy po vyhlášení nezávislosti, když mu nebylo ani rok. Vzpomínám si na dobroty, které vařila jeho maminka a které mi dávala ochutnat, když jsem k němu chodil pomáhat mu s úkoly nebo si hrát. Vzpomínám si na velice barvitou výzdobu jejich bytu a oblečení rodičů. A druhá vzpomínka se váže k diktátorovi, „císaři“ Bokassovi I., se kterým jsem se setkal během svých studiích v Paříži v polovině 80. let. Po tom, co byl svržen z trůnu, žil ve Francii v exilu. Doprovázel jsem tehdy jednu kamarádku novinářku na rozhovor s ním. Žil na zámečku u Versailles a po interview nás pozval na oběd s celou svou rodinou. Při loučení mi řekl, že mám jednoho dne navštívit jeho rodnou zem, že je krásná. A já budu mít brzy příležitost realizovat jeho doporučení, protože v již březnu se chystáme na tří týdenní cestu do SAR. Cílem této cesty je setkání s učiteli, evaluace jejich práce a diskuze s nimi o formátu příštího vzdělávacího semináře v létě 2017.