Všechno jinak

Epidemie nemoci COVID-19 zasáhla na jaře 2020 všechny kontinenty. V rámci mnoha opatření v boji proti šíření nákazy byly i ve Středoafrické republice uzavřené všechny školy. V Bozoum, kde žije většina obyvatel bez elektřiny, ovšem nebylo možné realizovat distanční online výuku. Na situaci zareagovali v misijních školách ve městě Bozoum zcela revolučním experimentem. Pracovníci místní rozhlasové stanice Radio Bozoum „La voix de Koyale“ se spojili s učiteli a zahájili výuku prostřednictvím místního rozhlasu.

Stávající krize samozřejmě dopadla i na vzdělávací program Škola hrou v Středoafrické republice, který musel být dočasně pozastaven. Nebylo možné realizovat plánované srpnové školení v městech Bozoum a Bouar, nebylo možné dál v zemi pracovat na rozvíjení klíčových kontaktů, hledání podpory programu a jeho šíření do škol, které o něj projevily zájem.

Rozhodnutí o pozastavení programu vedením organizace SIRIRI bylo přijato jak z bezpečnostních a zdravotních důvodů, tak z finančních. V souvislosti s přijatými opatřeními v České republice se z pochopitelných důvodů zrušila řada benefičních akcí, která znamenala v minulých letech pro SIRIRI zásadní finanční přínos. V současné době SIRIRI oslovuje potenciální partnery ve Středoafrické republice a hledá další formy podpory učitelů, kteří byli v minulých letech vyškoleni v programu Škola hrou a novou metodiku přijali do své praxe.

Díky podpoře pravidelných dárců a rychlém snížení provozních nákladů organizace SIRIRI vedle pozastavení hlavního projektu počítá v letošním roce s finanční podporou řady projektů ve Středoafrické republice. Jedná se především o projekty, které podporujeme dlouhodobě:

  • provoz denního stacionáře pro sirotky,
  • provoz střední školy,
  • provoz vzdělávacího centra pro ženy Kana,
  • provoz učiliště automechaniků,
  • studium středoafrických VŠ studentů,
  • první pomoc v Yolé,
  • podpora očního centra.

SIRIRI ihned po vyhlášení pandemie poskytla okamžitou finanční pomoc na zajištění nákupu ochranných pomůcek, trvanlivých potravin (více v článku zde) a odeslání ochranných a hygienických pomůcek na boj proti koronavirové pandemii.

Děkujeme vám všem, kteří činnost SIRIRI ve Středoafrické republice podporujete! O dalším vývoji vás budeme informovat.

Jak se využil okamžitý dar pro boj proti koronaviru v SAR?

Ihned po vyhlášení pandemie jsme si uvědomili možné dopady nemoci COVID-19 ve Středoafrické republice, která se v roce 2019 v žebříčku Prosperity (https://www.prosperity.com/rankings) v oblasti zdravotnictví umístila jako poslední ze 165 sledovaných zemí. Okamžitě jsme tedy partnerům na místě – misionářům Řádu bosých karmelitánů nabídli finanční pomoc ve výši 5000 EUR. Jak byl tento dar využit?

První případ nemoci COVID-19 ve Středoafrické republice byl zaznamenán dne 14. března. K 13. červenci bylo potvrzeno celkem 4 288 případů. V zemi není žádné resuscitační oddělení a jsou zde jen 3 plicní ventilátory.

Informovanost

Misionáři oslovili farní komunity v městech Bouar, Bossemptélé, Baoro, Bohong, Bocaranga, Ndim, Ngaundaye a Bozoum. Společně s nimi se zaměřili na nejzranitelnější skupiny obyvatel (starší, hendikepované). Na konci března se ve farnostech uspořádala informační setkání, během nichž se vybraní zástupci dozvěděli něco více o samotné nemoci, symptomech, prevenci a také způsobu informování celé komunity. Zástupci farnosti vytvořili seznam zranitelných osob, aby mohli během nouzového stavu monitorovat jejich potřeby a pomáhat jim. Informace o nemoci byly dále šířeny prostřednictvím místních rádií a letáků.

Ochranné pomůcky a potraviny

Díky okamžitému daru bylo možné nakoupit ochranné a dezinfekční pomůcky. Ty využívali zejména dobrovolníci, kteří pomáhali zranitelným lidem tak, aby je během kontaktu více neohrožovali. Roušky se šily dle doporučení WHO přímo na místě. Zásadní položkou v rozpočtu byl nákup trvanlivých potravin. Rýže byla nakoupena od lokálních farmářů přímo ve městě Bozoum. Zásoby potravin byly rozvezeny do farností, kde byly dále distribuovány potřebným.

Škola v rozhlase

V pátek 27. března vydala vláda nařízení o uzavření škol. Misionáři využili místního rozhlasu „Voix de Koyale“, díky němuž mohli místní učitelé pokračovat ve výuce alespoň na dálku. Výuka probíhala ve třídě s třemi žáky, tříhodinovou výuku nahrávali technici. Dar SIRIRI pokryl náklady na vysílání a odměny pro vyučující.

Sbírka pokračuje

Středoafrická republika se i nadále potýká s problémy souvisejícími se nemocí COVID-19. Chcete místní aktivity podpořit i vy? Přispějte zde: https://www.darujme.cz/projekt/1202913

Podpora boje proti nemoci Covid – 19 ve Středoafrické republice

Středoafrická republika je podle žebříčku Prosperity (https://www.prosperity.com/rankings) v oblasti zdravotnictví poslední ze 165 sledovaných zemí. Těžko si představit, jaké dopady bude mít nemoc Covid – 19 na tuto zemi a její obyvatele.

V hlavním městě Středoafrické republiky Bangui bylo k 6. 4. celkem 9 potvrzených nakažených. V sousední Kamerunu 658 (oproti 220 v předcházejícím týdnu).

Česká organizace SIRIRI, která v této zemi působí od roku 2006 v oblasti vzdělávání, zemědělství a zdravotnictví, se rozhodla pro okamžitý mimořádný dar v hodnotě 5000 EUR. Díky tomu bude možné koupit dezinfekce, zdravotnické pomůcky, hygienické prostředky a trvanlivé potraviny pro nejohroženější skupiny obyvatel v regionech Ouham-Pendé a Nana-Mambéré.

Pokud můžete, pomozte prosím i vy🙏
https://www.darujme.cz/projekt/1202913

Benefiční koncert Česká mše vánoční s Adamem Plachetkou

V kostele Panny Marie Vítězné jinak Pražské Jezulátko se letos koná již tradiční koncert České mše vánoční J. J. Ryby pod taktovkou ZUŠ Na Popelce. Výtěžek z dobrovolného vstupného podpoří činnost SIRIRI.

KDY: ve středu 25. 12. od 15:00

spoluúčinkují pěvecké sbory: ČVUT, BESHARMONIE, SANGUIS NOVUS
sbormistři: Jan Steyer, Libor Sládek, Jolana Hurych Konečná

sólisté: Štěpánka Heřmánková, Lenka Kučerová, Ondřej Socha, Adam Plachetka

varhany: Jiří Mittner
dirigent: Ladislav Cigler

Doporučené benefiční vstupné 100 Kč.

Plakát ke stažení: English, česky

koncert_19_12_25_rybovka

Foto: Filharmonie mladých Praha / Prague Youth Philharmonic

 

SIRIRI v Katolickém týdeníku

Po roce si o naši činnosti ve Středoafrické republice můžete opět přečíst v příloze Katolického týdeníku č. 47/2019.

  • Má smysl pomáhat v jedné z nejchudších zemí světa?
  •  Veronika Boháčová jako první zaměstnanec SIRIRI přímo v SAR. V čem spočívá její práce?
  • Jak se vyvíjí vzdělávací program Škola hrou ve Středoafrické republice?
  • Příběhy studentů a učitelů, které SIRIRI podporuje…
  • A co na to člen správní rady SIRIRI, senátor Pavel Fischer?

Noviny můžete zakoupit ve většině katolických kostelů.

Podpořte studenty Ginu a Lorsona

KOMBAÏDJE Lydia – Gina: „Rozhodla jsem se holkám ukázat, že vzdělání je dobrá cesta.“

Gina je jednadvacetiletá dívka, která se narodila ve městě Ndélé, ve Středoafrické republice. Její otec je kvalifikovaný učitel na základní škole ve městě Bossemptélé, kam se s celou rodinou přestěhovali, když Gina chodila ještě na první stupeň. Školní rok tam začala ve státní škole, ale kvalita výuky byla velmi nízká. Proto se její rodiče rozhodli, že od dalšího školního roku bude Gina chodit do místní soukromé školy. Druhý stupeň (dle fr. vzdělávacího systému ‚collège‘) započala znovu ve státní škole, protože jiná možnost ve městě nebyla, ale na začátku posledního ročníku byla škola uzavřena, kvůli hrozícímu nebezpečí, které přicházelo s občanskou válkou let 2013 a 2014. Poté, co Gina takto ztratila rok výuky, rozhodli se její rodiče, že by bylo lepší, aby přestoupila do soukromé školy v Bozoum, o které slyšeli, že má velmi dobrou úroveň. Šlo o střední školu St. Augustin. Gina se tak v patnácti přestěhovala do Bozoum, kde bydlela na koleji s dalšími studenty. I tam zažila válku, když boje ve městě zesílily v prosinci roku 2013. Spolu s dalšími studentkami, které se již nedostaly domů do bezpečí a s dalšími několika tisíci obyvatel města, našli úkryt na katolické misii, než se situace uklidnila. Na střední škole tedy nebyly pro Ginu začátky jednoduché. Ona ale vše ztracené dohnala a dokončila Lycée St. Augustin se známkou 11, 58 z 20, jakožto pátá nejlepší ve třídě a první nejlepší z dívek.

Život rodin ve Středoafrické republice se nedá nikdy popsat jako jednoduchý. Matka Giny se stará o domácnost a 3 další děti, k tomu všemu ještě pracuje na poli a produkty, které vypěstuje pak prodává na trhu. To, že otec Giny má stabilnější zaměstnání znamená, že si mohli dovolit větší výdaj ve formě školních poplatků za vzdělání svých dětí, nicméně kdyby Gina nebyla tak dobrá studentka, možná by nikdy nemohla dostudovat. Za své úsilí na střední škole St. Augustin si totiž několikrát vysloužila stipendium, což znamená vlastně odpuštění školného na další školní rok.

Ve škole šla Gině vždy hlavně matematika, a proto by chtěla studovat obor Účetnictví a finance na univerzitě ve městě Bertoua v Kamerunu. Motivací pro toto studium je Gině její vlastní rodina, a hlavně situace ve Středoafrické republice, kde počet dívek, které vystudují, je výrazně nižší, než počet chlapců. „Když vidím ostatní holky u nás v SAR, jak ukončují studium v různých ročnících a pak zůstávají doma a jsou nešťastné, tak je mi z toho smutno. Já bych chtěla opravdu studovat, nabýt vědomosti a být tak dobrým vzorem pro mé sestry a jiné dívky. Ráda bych po studiích pracovala ve veřejném sektoru a k tomu dělala další aktivity. Vždy budu pomáhat pracovat na poli a pak můžu produkty prodávat jako moje máma, ale stabilní zaměstnání by mi dalo mnoho dalších možností.“

Vzhledem k tomu, že Gina byla pilná studentka a její motivací bylo ulehčit finančně rodině tím, že získá za své výsledky stipendium, nemohla si k tomu ještě přivydělávat a šetřit na studium na vysoké škole. Teď bohužel její rodiče nemají prostředky na to, aby takovou částku zaplatili a umožnili tak své dceři přístup ke kvalitnímu vzdělání. Pokud se povede sehnat pro Ginu dostatek peněz, bude vůbec první dívka ze St. Augustin, která půjde studovat do Kamerunu.

NAMKEAN-ZONAÏTA Lorson: „Nechci čekat na to, až stát začne fungovat.“

Lorsonovi je 20 let a vyrůstal ve městě Carnot na jihovýchodě Středoafrické republiky. V jeho rodném městě se mu moc líbilo. Vyhovovalo mu, kde se město nachází i jaké je v této oblasti klima. Nevýhodou však bylo, že ve městě jsou pouze dvě střední školy, a to školy veřejné. Ve veřejných školách v SAR je často velmi jednoduché si „koupit“ studium, místo skládání příslušných zkoušek. Studentů je na jednu třídu mnoho a učebnice a pomůcky chybí úplně. Podle toho také pak vypadá kvalita výuky a možnosti osobního rozvoje jsou velmi omezené. Proto se Lorsonovi rodiče rozhodli, že od roku 2014 začne chodit na střední školu v Bozoum, St. Augustin, která je svou kvalitou ve Středoafrické republice výjimečná. Od patnácti let tak Lorson bydlel na koleji v Bozoum a neustále prokazoval, že je velmi pilný student. Uvědomuje si, že jak on i jeho sourozenci vyrůstají, náklady na jejich vzdělání a základní potřeby rostou s nimi. Oba jeho rodiče sice pracují, otec je učitelem v teologickém institutu v Carnot a matka pracuje jako pomocná zdravotnice v dispenzáři. I tak je pro rodinu těžké dovolit si platit kvalitní vzdělání. To, co jim velmi pomohlo bylo, že Lorson často získával za své studijní úsilí odměnu v podobě stipendia na další školní rok. Střední školu Lorson dokončil se známkou 13, 46 z 20, což byl nejlepší výsledek ve třídě a zasloužil by si tak grant pro další studium.

Lorson je velmi ambiciózní a má vypracovaný plán, co se týče jeho budoucnosti. Rád by se zaměřil ve Středoafrické republice na rozvoj zemědělství a chov zvířat, protože věří, že skrze tyto oblasti vede cesta ke stabilnímu rozvoji země. „Rád bych byl platný ve své vlastní zemi, která má za sebou několik vojensko-politických krizí, které ochromily naši ekonomiku. V SAR chybí kvalifikovaní a dobře vzdělaní lidé. Mohl bych tak pomoci mé zemi, aby se ze současné situace dostala. A i když sám nemohu zachránit vše, je potřeba myslet na to, co můžeme každý udělat pro stát, a ne co stát udělá pro nás. Chtěl bych být nezávislý, nečekat na to, až to tu začne fungovat.“

Jeho cílem je studium na univerzitě v Bertoua v Kamerunu. Studenti ze St. Augustin mají na této mezinárodní univerzitě tak dobrou reputaci, že nemusí dělat příjímací zkoušky, jako ostatní, protože mají vždy jedny z nejlepších výsledků. Obor, který si Lorson vybral je Účetnictví a finance, protože by mu pomohl chápat obchodně finanční souvislosti a investování, což je důležité, aby se mohl později realizovat v zemědělství celostátního rozsahu, jak si přeje. „Můj sen je být úspěšným zemědělcem. Moji kamarádi a známí si myslí, že zemědělství je jen pro starší generaci, že už není důležité, ale já se rozhodl jim ukázat, že zemědělství je základním kamenem progresu a rozvoje naší země.“

Do 23. října sbíráme finanční prostředky na stipendium pro oba studenty pro akademický rok 2019/20. Náklady na jednoho studenta vycházejí 1500 euro. Podaří se nám tato částka vysbírat? Přispět můžete prostřednictvím této stránky.

Děkujeme!

Máme nový stan!

Na našich výjezdech s benefičním obchodem Ruku v ruce nebo při jiných příležitostech propagace činnosti organizace SIRIRI a našich aktivit ve Středoafrické republice budeme v novém! Od firmy Expodum jsme dostali nový rozkládací stan 3×3 m zdarma.

Vybrali jsme nakonec žlutočervenou kombinaci, abychom nejen vynikli v záplavě bílých stanů, ale také ctili barvy našeho vzdělávacího programu Škola hrou ve Středoafrické republice.

Děkujeme za podporu a těšíme se, kam všude se se stánkem vydáme!

„Rodiče tu stojí před volbou, které ze svých dětí uzdraví. Na zdraví všech nemají,” říká jeptiška v SAR

Sestra Anne Marie původem z Konga pracuje ve stacionáři pro sirotky v jedné z materiálně nejchudších zemí světa – ve Středoafrické republice (SAR). Proč se rozhodla stát se jeptiškou? „Cítila jsem to jako svoje povolání, následovat Krista. Někdo je povolán k tomu, aby se vdal nebo oženil, já jsem cítila, že chci pracovat pro řád. Když jsem v řádu, mám více svobody a prostoru sloužit ostatním,“ usmívá se. Ve své práci pak pečuje o sirotky. „Jsou tu totální sirotci, nemají ani mámu, ani tátu, kteří třeba oba zemřeli. Nebo mají jen jednoho z rodičů. Někdy jsou tu i děti, které rodiče mají. Ale jsou nemocní nebo hendikepovaní, prostě se nemohou o své děti postarat,“ objasňuje řádová sestra. Do stacionáře pak přijímají i děti z rodin, v nichž děti nepovažují zcela za vlastní. „Sirotci se často dostávají do rodiny, kde je nechtějí přijmout. Rodiče tam už mají své děti, někdy je to hodně dětí, proto další nechtějí. Jiné rodiny si sice děti nechají, ale tam často pracují jako otroci. Chodí dřít na pole, chodí pro vodu, nosí dřevo, jsou to v podstatě sluhové, znají jenom práci a nechodí do školy. Děti, co sem docházejí, jsou doma často perzekuované a nedostanou doma najíst. I celý víkend nic. Panuje tady skutečná chudoba, taková, že děti nemají co jíst. Představ si chudobu, když si třeba musíš vybrat jen jedno dítě, které uzdravíš, na zdraví ostatních nemáš.“ Sestra Anne Marie si myslí, že chudoba ale není jen materiální – je také duševní a duchovní. „Chudoba je to, když se nechceme učit od druhých,“ tvrdí a dodává: „Chudoba je absence změny, když nechceš nic měnit. Bohatství je o otevřenosti změnám, inovacím, rozvoji. Chudoba je opakování toho samého: ono se to dělá takhle a takhle a my nic nechceme měnit. Chudoba je o lenosti a ignoraci, když chybí chuť rozvíjet se.“

 

Celý rozhovor si můžete přečíst zde.

Rekordní výtěžek benefičního koncertu, děkujeme!

Kasička z benefičního koncertu České mše vánoční z 25.12. byla dnes odpoledne odpečetěna a sečtena. Zisk z koncertu 61 132,- podpoří provoz střední školy ve středoafrickém městě Bozoum.

Máme z toho velikou radost! Děkujeme Základní umělecká škola Na PopelceFilharmonie mladých Praha / Prague Youth PhilharmonicPěvecký sbor ČVUT v PrazeBesharmonieSanguis Novus a Kostel Pražského Jezulátka!

Foto: Jiřina Jířa Jiřička