Spolupráce v podání středoafrických učitelů

Na lavičce pod tmavě zeleným mangovníkem sedí šestice středoafrických učitelů a učitelek, žonglují s provázkem, lepicí páskou a několika lékařskými špachtlemi a nad něčím se už pár minut dohadují. Opodál stojí ještě další skupinky zabrané do práce. Jinak zeje školní dvůr základky svatého Josefa ve středoafrickém Bouaru prázdnotou. Je to v podstatě jen hliněný plac obehnaný zídkou, lemovaný dvěma jednopatrovými budovami se třídami, stožárem na vlajku uprostřed a s latrínami u jedné strany betonového plotu. Jednotvárnost červené hlíny narušuje jen mangovník kousek od hlavních školních vrat. Jeho okolí se na pár dnů proměnilo v parkoviště několika motorek a kol, na kterých každý den dojíždějí někteří z 85 účastníků týdenního školení Škola hrou ve Středoafrické republice. Školní rok tu začne v polovině září a oni se nyní společně připravují na tom, aby jejich žáky škola zase o trochu více bavila a aby si z ní odnesli co nejvíce. V Bouaru se školení koná podruhé. To ve sto kilometrů vzdáleném městě Bozoum se učitelé setkávají již popáté. Školí je 11 evropských dobrovolníků a 25 středoafrických učitelů, inspektorů a školních koordinátorů, kteří už s programem mají zkušenosti.

Vypadá to, že porada pod mangovníkem je u konce a skupinka se pouští do práce. Strom přichází o několik listů a pár větví. A ty se společně s provázkem, páskou a špachtlemi pod rukama učitelů proměňují v malé domečky. Je druhý den školení a účastníci si právě zkouší, jak funguje skupina, která se snaží vzájemně spolupracovat. O půl hodiny později je hotovo. Uprostřed třídy stojí pět rozdílných domečků. „Stejné zadání, stejný základní materiál, a přitom každá skupinka došla k jinému řešení. Nepřipomíná vám to něco?“ naráží školitelé na jednu z dříve zmiňovaných pouček o tom, že v mnoha situacích neexistuje jen jedno správné řešení a jediná správná odpověď. Jakmile se učitele začnou bavit o tom, jak jejich skupinka pracovala, zjišťují, že mají rozdílné nejen výsledky své práce, ale taky to, jak k nim došli. Zatímco jedna skupinka mluví o tom, jak každý přispěl kouskem svého nápadu, jak by domeček mohl vypadat, jiná vypráví, že pracovali podle rad dvou učitelů, kteří už někdy dům stavěli. Další zase popisuje, jak se jim ze začátku nedařilo a domeček padal, tak pak museli vymyslet jiný způsob, jak jej dát dohromady.

„Zvládli byste takový domeček postavit každý sám?“ ptají se školitelé. „Ne!“ ozve se sborově. „O čem tedy podle vás je spolupráce?“ kladou školitelé další otázku k zamyšlení. Po chvilce ticha se postupně ozývají různé nápady: „O vzájemné pomoci.“ „O společných nápadech.“ „O tom, že se učíme pracovat a domluvit se s dalšími lidmi.“ „O tom, že se od druhých naučíme něco, co sami ještě neumíme.“ Někteří učitelé se přidávají do diskuze, další souhlasně pokyvují, jiní si názory ostatních zapisují do příručky pěti pedagogických principů pod velký červený nápis „spolupráce“. Na dalších stranách najdou představené zbývající principy: názornost, praktičnost, náročnost myšlení a evaluace. Během šesti dnů školení dostanou spoustu příležitostí zažít je v praxi a vymýšlet, jak podle nich pracovat ve svých třídách. Pro dvě třetiny učitelů z bouarské skupiny je to poprvé, kdy se s takovýmto přístupem k výuce setkávají.

To většina ze 150 bozoumských účastníků má tyto pedagogické základy zvládnuté již z předchozích školení a prověřené zkušeností ze tříd. Letos se proto mohou pustit hlouběji a promýšlet, jak učit smysluplně a zajímavě matematiku a čtení. Před „čtecí“ třídou stojí evropská školitelka Pascale a obstojným sangem (národním jazykem Středoafrické republiky) čte text z čítanky. Jakmile dočte, ptá se své třídy, jaké to bylo. Někteří uznale pokyvují. Pascale má pro ně ale ještě důležitější otázku: „Myslíte si, že vím, o čem jsem vám četla?“ Pascale zná ze sanga jen pár frází a takto názorně ukazuje, jaký je rozdíl mezi schopností text přečíst a schopností mu opravdu porozumět – a díky tomu si z něj něco odnést. A právě o té druhé schopnosti se Pascalina třída celý týden školení baví. Pomáhají jim při tom didaktické pomůcky v sangu – živá abeceda, slabikář a hlavně zmíněná čítanka.

Díky školení a pomůckám z programu Škola hrou mohou už pět let učitelé prvních a druhých tříd základní školy vyučovat čtení i psaní v jazyce sango, kterým mluví přes 90 procent Středoafričanů a je tak pro děti mnohem přirozenější než v běžné komunikaci málo používána oficiální francouzština. Koneckonců sango je jako jazyk výuky ukotveno i ve středoafrických osnovách pro první třídu. Z dobrého důvodu. Děti se v sangu naučí psát i číst výrazně rychleji a lépe. Zkušenost ze tříd ukazuje, že snazší je pro ně pak i přechod na výuku ve francouzštině. A díky školení Škola hrou je pro jejich učitele snazší jim nejen tyto dovednosti předat.

Autorkou textu i fotografií je školitelka Jana Karasová. Více informací o vzdělávacím programu Škola hrou najdete zde.

Další ročník letních kurzů Škola hrou v SAR na spadnutí

Tak jako v posledních čtyřech letech, se i letos v polovině srpna chystá početná skupina českých a francouzských dobrovolníků do Středoafrické republiky na dvoutýdenní školení středoafrických učitelů v rámci vzdělávacího programu Škola hrou v SAR.

Co je v letošním roce novinkou? 

Po letních kurzech je ve Středoafrické republice, ve které program běží od roku 2015 velký poptávka. V loňském roce jsme poprvé vyzkoušeli zorganizovat školení ve dvou městech zároveň. V letošním roce už poběží dva plnohodnotné kurzy ve městech Bozoum a Bouar. Výjezdu se zúčastní 11 českých a francouzských dobrovolníků, skupiny školitelů budou mít na starost dvě koordinátorky. V letošním roce bude více posílena pozice středoafrických školitelů, kterých bude letos 26. Po boku některých středoafrických zkušených školitelů proto budou ti evropští spíše v roli supervizorů.

Ve městě Bozoum kurzy poběží již pátým rokem. Mezi účastníky tak budou učitelé, kteří se kurzů účastní poněkolikáté. I tomu bude proto přizpůsoben program a některé skupiny budou rozděleny podle témat i pro učitele vyšších tříd, jejichž žáci již zvládli základní dovednosti. Novými tématy tedy bude matematika a práce s čítankou.

Financování programu Škola hrou v SAR

Aktivity SIRIRI jsou z 90 % financovány z darů individuálních a firemních dárců. Podpořte program i vy!

Afrikány pro Afriku aneb jak nás letos podpořily školy

Prázdniny začaly, ale nám to nedá a ještě se vrátíme zpět… protože bychom tímto rádi poděkovali školám, které se zapojily do projektu Afrikány pro Afriku nebo jiným způsobem podpořily aktivity SIRIRI, o.p.s. ve Středoafrické republice.

Děkujeme:

  • ZŠ Hanspaulka
  • ZŠ Vratislavova
  • ZŠ Kladská
  • ZŠ a MŠ Noutounice
  • Gymnázium Evolution Sázavská

Pro naši i vaši inspiraci – některé školy přišly s nápadem výtěžek podpořit dalšími akcemi: dobročinným bazarem, benefičním během či prodejní vernisáží výtvarných děl žáků. Všechny tyto aktivity v letošním roce vynesly celkem 62 517,- Kč

Děkujeme moc i všem dobrovolníkům, kteří nám s tímto projektem pomáhají!

„Rodiče tu stojí před volbou, které ze svých dětí uzdraví. Na zdraví všech nemají,” říká jeptiška v SAR

Sestra Anne Marie původem z Konga pracuje ve stacionáři pro sirotky v jedné z materiálně nejchudších zemí světa – ve Středoafrické republice (SAR). Proč se rozhodla stát se jeptiškou? „Cítila jsem to jako svoje povolání, následovat Krista. Někdo je povolán k tomu, aby se vdal nebo oženil, já jsem cítila, že chci pracovat pro řád. Když jsem v řádu, mám více svobody a prostoru sloužit ostatním,“ usmívá se. Ve své práci pak pečuje o sirotky. „Jsou tu totální sirotci, nemají ani mámu, ani tátu, kteří třeba oba zemřeli. Nebo mají jen jednoho z rodičů. Někdy jsou tu i děti, které rodiče mají. Ale jsou nemocní nebo hendikepovaní, prostě se nemohou o své děti postarat,“ objasňuje řádová sestra. Do stacionáře pak přijímají i děti z rodin, v nichž děti nepovažují zcela za vlastní. „Sirotci se často dostávají do rodiny, kde je nechtějí přijmout. Rodiče tam už mají své děti, někdy je to hodně dětí, proto další nechtějí. Jiné rodiny si sice děti nechají, ale tam často pracují jako otroci. Chodí dřít na pole, chodí pro vodu, nosí dřevo, jsou to v podstatě sluhové, znají jenom práci a nechodí do školy. Děti, co sem docházejí, jsou doma často perzekuované a nedostanou doma najíst. I celý víkend nic. Panuje tady skutečná chudoba, taková, že děti nemají co jíst. Představ si chudobu, když si třeba musíš vybrat jen jedno dítě, které uzdravíš, na zdraví ostatních nemáš.“ Sestra Anne Marie si myslí, že chudoba ale není jen materiální – je také duševní a duchovní. „Chudoba je to, když se nechceme učit od druhých,“ tvrdí a dodává: „Chudoba je absence změny, když nechceš nic měnit. Bohatství je o otevřenosti změnám, inovacím, rozvoji. Chudoba je opakování toho samého: ono se to dělá takhle a takhle a my nic nechceme měnit. Chudoba je o lenosti a ignoraci, když chybí chuť rozvíjet se.“

 

Celý rozhovor si můžete přečíst zde.

Lékař Cédric Ouanekpone dostal světovou cenu za humanismus

Cédric Ouanekpone dostal včera během slavnostní ceremonie v Ohridu v Makedonii Světovou cenu za humanismus pro mladé!

S velkou radostí a hrdostí sledujeme tuto událost i profesní život mladého středoafrického lékaře Cédrica, kterého SIRIRI podporovala v jeho studiích medicíny.

„Jsem vděčný českým dárcům za podporu mého studia. Uvědomuji si, že žijí pět tisíc kilometrů daleko od mé země, nikdy je nepotkám a oni nikdy nepotkají mě. Když zažívám takovou solidaritu, ohromuje mě to a inspiruje k tomu, abych jednou, až budu moct, byl sám podobně solidární s těmi, kdo to budou potřebovat,“ komentoval podporu z Česka Cédric.

Organizace SIRIRI od té doby podporuje řadu dalších vysokoškolských studentů. Podpořte je i vy, více informací najdete zde.

Rekordní výtěžek benefičního koncertu, děkujeme!

Kasička z benefičního koncertu České mše vánoční z 25.12. byla dnes odpoledne odpečetěna a sečtena. Zisk z koncertu 61 132,- podpoří provoz střední školy ve středoafrickém městě Bozoum.

Máme z toho velikou radost! Děkujeme Základní umělecká škola Na PopelceFilharmonie mladých Praha / Prague Youth PhilharmonicPěvecký sbor ČVUT v PrazeBesharmonieSanguis Novus a Kostel Pražského Jezulátka!

Foto: Jiřina Jířa Jiřička

Zveme vás na benefiční koncert České mše vánoční J. J. Ryby

V kostele Panny Marie Vítězné jinak Pražské Jezulátko se letos koná již tradiční koncert České mše vánoční J. J. Ryby pod taktovkou ZUŠ Na Popelce. Výtěžek z dobrovolného vstupného podpoří činnost SIRIRI – tentokrát provoz střední školy v Bozoum. Přijďte i vy poslechnout si nádhernou hudbu a podpořit naši činnost.

Spoluúčinkují pěvecké sbory ČVUT, BESHARMONIE, SANGUIS NOVUS
sbormistři: Jan Steyer, Libor Sládek, Jolana Hurych Konečná

Štěpánka Heřmánková, Dita Stejskalová,
Milan Pelikán, Lukáš Hynek

Filharmonie mladých Praha a přátelé
varhany: Jiří Mittner
dirigent: Ladislav CIGLER

DOPORUČENÉ BENEFIČNÍ VSTUPNÉ 100 KČ

Pozvánku najdete zde:

koncert_18_12_25_rybovka (1)

Nové zboží v benefičním obchodě Ruku v ruce

Jednou z možností, jak podpořit naši činnost a projekty ve Středoafrické republice, je nákup na našem benefičním obchodě Ruku v ruce. Nakoupit můžete trička a tašky s originálními motivy od českých umělců, africké výrobky ze dřeva či ušité z látky. Letošní novinkou jsou obyčejné tužky s poselstvím a sešity s gumičkou, které vznikly ve spolupráci s českým papírnictvím Papelote podle motivu Davida Böhma.

V rámci našeho benefičního obchodu garantujeme, že minimálně 50 % z ceny jde přímo na naše projekty ve Středoafrické republice.

Všechny produkty najdete zde.

Příloha SIRIRI v Katolickém týdeníku

Tak jako každý rok vám i letos přinášíme zajímavé rozhovory, články, úvahy a hlavně informace o naší činnosti ve Středoafrické republice v příloze Katolického týdeníku.

Co například v příloze najdete?
 
  • André Biro je vietnamsko-středoafrický učitel a školitel programu Škola hrou. Je tento program v jeho hodinách opravdovým přínosem?
  • Na základě diskuzí se středoafrickými učiteli a inspektory připravila Petite Jeannette Vlčková článek o tom, proč je potřeba podpořit vzdělávání v SAR.
  • Francouzský školitel Nicolas Delorme srovnání svou zkušenost ze Středoafrické republiky s dalšími africkými zeměmi, které během svého dětství ale i profesního života navštívil.
  • Římskokatolický kněz Alain Clessac se zamýšlí na tím, jak může podpořit jednotlivec nebo farnost činnost SIRIRI.
Celou přílohu na téma jak pomoci Středoafričanům postavit se na vlastní nohy v pdf najdete zde.